Atlantida – původní český muzikál

Atlantida byla bájná země snů. Lidé tam pominuli všechno mimo mravní a tělesnou dokonalost. Úkolem tedy bylo rozvíjení sebe sama. Své podstaty. Hledání toho nejlepšího v sobě. A to jim umožňovalo rozmnožovat duchovní sílu ve prospěch celé Atlantidy. Jenom spolupráce mnoha posunuje hranice lidského ducha. A lidský duch je potom schopen vracet to, co do něj bylo investováno.

Energie. Ta je důležitá při překonávání překážek. Představa civilizace, ve které každý jedinec vydává celý den energii pro blaho své země a kdy země mu tuto energii večer vrací ze svého srdce, je obrazem ideálu. Tato cirkulace energie má svůj smysl a je všudypřítomná.

Energie cirkuluje v nás, v našem domě, v našem státě, v celém vesmíru. Pokud dojde k přerušení tohoto toku energie na kterémkoliv místě a z jakéhokoliv důvodu, něco se zastaví, něco se ztratí, něco umře. Posláním civilizovaného člověka je udržovat energii v jejím smyslu existence.

Atlantida byla, nebo je to jenom mýtus? Je možné, že by si tak velký filosof jako Platón všechno vymyslel?

Ať už to bylo jakkoliv, zanechal nám výzvu, která fascinuje generace. Čím nás příběh atlanťanů tak dráždí? Myslím, že nám dává příležitost přemýšlet o nás.

Máme s nimi něco společného? Považujeme se za vyspělou civilizaci stejně jako atlantská civilizace. Hrozí nám stejné nebezpečí jako atlanťanům? Co se tam vlastně stalo? Myslím, že lidé při hledání štěstí prostě zaměnili význam slova „Ty“ za „Já“. Zřejmě si neuvědomili, že štěstí nelze hledat. Štěstí dostáváme jako odměnu.
A slovo „Já“ přináší i samotu.

Když lidé ztratí smysl svého konání, ztrácejí svou podstatu a odnímají věcem hodnotu. Napadá mě otázka. Co dělá civilizaci civilizací? V angličtině slovo „civility“ představuje zdvořilost, laskavost. Je to odpověď? Prožijme si tedy příběh civilizace, která musela nést zodpovědnost.